Ve 21. století na nás otázka „Kam kráčíme?“ doléhá silněji než kdy jindy. Žijeme totiž v době převratů. Věk, kdy Západ vládl světu, se chýlí ke konci. Zároveň změna klimatu ohrožuje náš ekosystém. Revoluce umělé inteligence nás vrhá do stavu, kdy je těžké odhadnout, jak se budoucnost změní.
Nástup nového paradigmatu, průmyslové revoluce a globalizace obchodu, učinil lidský život pohodlným a otevřel budoucnosti mnoho možností. Zároveň se lidstvo vydalo na cestu chamtivosti, kterou průmyslová revoluce a šíření obchodu rozpoutaly. Kdysi jsme optimisticky předpokládali, že se celý svět může rozvíjet společně. Byl to věk ideologií 20. století s jeho nejrůznějšími sliby budoucnosti. Dnes se však musíme tohoto optimistického výhledu nejen vzdát, ale dospěli jsme do situace, kdy se kvůli lidské chamtivosti obáváme o budoucnost lidstva.
Před průmyslovou revolucí se lidská hospodářská činnost odehrávala pod velkým předpokladem, že člověk nemůže přírodě uškodit. V těchto mezích se politicko-ekonomické myšlení Východu a Západu vyvíjelo ve dvou odlišných vzorcích, z nichž každý měl své přednosti i slabiny. Dnes, dvě stě let po průmyslové revoluci, však poprvé a aniž si to uvědomujeme, přímo narážíme na problémy, které průmyslová revoluce člověku přinesla. S náhlým vznikem celosvětových problémů se člověk ocitl v situaci, kdy na ně nedokáže připravit náležitou odpověď.
Před průmyslovou revolucí se obchod omezoval na vzájemně prospěšnou výměnu zboží. Po průmyslové revoluci se však s využitím pokročilé techniky a vědy revolučně změnily vztahy mezi člověkem, přírodou a státy. Především člověk ve velkém využívá zdroje Země a rychle je žene do neudržitelného stavu. Působí tu chamtivost, kterou má jen člověk a žádný jiný živočich. Na úrovni států přešly zdroje a zboží od vzájemně prospěšné výměny ke vztahu, v němž se staly předmětem chamtivosti. Prohlubování propasti v bohatství mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, globální oteplování a pandemie, které z něj vznikají, mají všechny v pozadí chamtivost, kterou má jen člověk. Po průmyslové revoluci, kdy se obrovský kapitál spojil se státní mocí, která ho podpírala, a rozšířil se do světa, se stala možnou nelítostná honba za ziskem.
Změna klimatu, problém, který vytvořil člověk, přímo ovlivňuje způsob, jak člověk přežívá, a dokonce i samu možnost jeho přežití. Člověk je součástí přírody. Každá generace žijící na Zemi má dobře chránit životní prostředí a předat ho další generaci. Současná generace však v této úloze naprosto selhává. Odkazuje potomkům situaci, v níž se škody způsobené obrovskou změnou klimatu staly každodenností. Uvádí své sobectví do chodu „vykořisťováním“ přírody a nedokáže je ovládnout. Tento sklon působí silně zvláště v západní civilizaci, která učinila z přírody „předmět dobývání a správy“. Učení zjevených náboženství o dobývání přírody pokračuje v Descartově myšlence, že se máme „učinit jakoby pány a vlastníky přírody“. Východní myšlení se v tomto vztahu člověka a přírody ubírá jiným směrem. Východ chápe člověka jako součást přírody a zdůrazňuje soulad a vzájemný rozkvět člověka a přírody.
To, že úloha Východu nabyla na důležitosti, se nestalo náhle během jednoho či dvou století. Souvisí to s východní civilizací. Východ vytvořil národní státy už téměř o dva tisíce let dříve než Západ. (Protože se Východ od západní demokracie naučil instituci mírového střídání vůdců, je ovšem třeba rozlišovat národní stát a demokratický stát.) Při vytváření národních států nutně vzniká a rozvíjí se politická ekonomie min-pen (民本主義), vlády pro lid. Západ začal vytvářet národní státy teprve po vestfálském míru roku 1648. Na Západě byly Řecko a Řím soustavami vlády dobyvačných států a tisíciletí středověku žilo v soustavě zjeveného náboženství. Teprve v době osvícenství otevřel Západ oči východnímu myšlení. Západní myslitelé tehdy propadli východní „přírodní filozofii“. V politické ekonomii byl Západ silně ovlivněn taoistickou myšlenkou nekonání (wu-wej, 無爲) a ustavil laissez-faire. Velký byl vliv francouzských fyziokratů.
V tomto procesu nabyly politicko-ekonomické soustavy Východu a Západu odlišných podob. Východ předložil myšlenku nekonání, která spravuje autonomii jednotlivce na základě zásady, že soukromý a veřejný zájem se střetávají. Západ se vyhýbal zásahům státu a autonomii jednotlivce ponechal volnou ruku. Tento postoj začala představovat teorie „neviditelné ruky“ (invisible hand) Adama Smithe: teorie, podle níž se veřejný a soukromý zájem sbíhají. Východní politická ekonomie neklade do popředí neviditelnou ruku, nýbrž to, jak spravovat „uchvacující ruku“, a zaručit tak autonomii jednotlivce. To je samo jádro myšlenky nekonání.
Tato propast mezi politicko-ekonomickými soustavami Východu a Západu postupně odhalovala své výsledky. Na Západě se propast mezi bohatými a chudými den ode dne prohlubuje a společnost se polarizuje. Stává se to největší překážkou západní politiky a hospodářství. Někteří předpovídají, že prohlubování polarizace nakonec oslabí liberálně demokratickou soustavu, kterou Západ hájí.
Honba za chamtivostí, v níž vítěz soupeření mezi státy bere vše, stála v centru pozornosti zvláště v době, kdy Západ dobýval svět. Protože se časově shodovala s průmyslovou revolucí, Západ začal vládnout světu. Posledních několik staletí probíhalo ve znamení západní vlády nad světem. Dnes, ve 21. století, však svět vstoupil do nové fáze. Uprostřed západního dobývání světa jej vzestup Východu postavil do nové fáze. V důsledku průmyslové revoluce se obchod rozšířil do celého světa a způsobil změnu klimatu. Rozšíření obchodu zároveň vedlo k chamtivé honbě za lidskými i materiálními zdroji celého světa a nyní přechází do věku revoluce umělé inteligence.
Západní vláda nad světem, která začala průmyslovou revolucí, se se vstupem do 21. století výrazně oslabuje. Jaký bude svět budoucnosti? Vzestup Východu hraje velkou úlohu v tom, jak si budoucí svět představit. Průmyslová revoluce, která umožnila západní vládu nad světem, byla výsadou Západu. Nastupující revoluci umělé inteligence si však lze jen těžko představit bez vlivu Východu: Číny, Koreje, Japonska. Byla-li průmyslová revoluce „revolucí svalů“, je revoluce umělé inteligence „revolucí mysli“. Možných výsledků a výkladů je mnoho, obě revoluce však prostupuje jeden jev: růst produktivity, který provází prohlubování propasti mezi bohatými a chudými, tedy polarizace společnosti. Jak se postavíme k revoluci umělé inteligence, kterou přirovnáváme k dvousečnému meči?